28/11/09 - Zoufalství

28. november 2009 at 15:09 | Yuuki Šuk Cullen |  Deník
Listopad, 28.
blasphemy.blog.cz
Nikdo nemá ani tušení jak moc bych ho teď tady potřebovala. On by mi rozuměl, vyslechl by mě, poradil by mi. Cítím to.
Ta krize s Luckou se táhne už déle. Ten pocit máme obě a dnes jsme si řekly, v čem jsou kameny úrazu. Podle ní jsem trošku moc egiostická a povýšená. Souhlasím s tím egoistická. Nesnáším tuhle vlastnost na sobě, vím o ní a velmi mi vadí. Jenže s ní neumím nic udělat. Jenže s tím povýšená nesouhlasím. Vysvětlila jsem jí, jak to bylo myšleno, to, proč si myslí že jsem povýšená. Nejsem povýšená, naopak… vždyť já jsem tady ta nejhorší, jako pokaždé, doma, ve společnosti, všude.
Já jí sdělila svůj názor, že si myslím, že je vůči mě mlčenlivější. Nezazlívám jí to, jenže předtím byla otevřenější, mám pocit že mi říkala víc věcí.
Pak… pak jsme se bez jediného slova rozloučily. Přemýšlela jsem nad tím cestou zpět, doma a přemýšlím nad tím i teď.
Nevím, co budu dělat. Bojím se budoucnosti, bojím se každé další minuty. Jen to pomyšlení, že bych ji zase ztratila…

Zápis do starého deníku, zapsán v červenci, 29. Přepsán do počítače v Listopadu, 28.
Deníku,
Myslela jsem si, že už ti nikdy nenapíšu. Asi proto, že jsem si tě koupila společně s někým, koho teď nechci ani vidět. Píšu ti z největší nouze, z největšího zoufalství.
Za ten rok a něco se toho dost změnilo, hlavně já… jak vzhledově, tak vnitřně. V lednu, 15. jsem se pohádala s Luckou, tři měsíce jsme se nebavily.
S Evou Z. se už nebavím, provedla mi moc špatných věcí.
Holky ve třídě se pěkně vybarvily, bavím se jen s Kate. - zde jsem si dovolila vyjmout nepodstatný kus zápisu -
A teď k tomu co mě dovedlo k nutkání ti napsat.
Jak jsem psala, s Luckou jsme se nebavily ale teď jsme zase byly přítelkyně. Ona má taky svoje trápení a všechno moc dobře chápe a ví, co se semnou děje. Je poslední ČLOVĚK, kterýmu se můžu svěřit, poslední kdo si neřekla "ha, ta je ale jetá".
Nejdřív spala u nás před týdnem dvě noci ona, pak já u nich dvě noci. Nakonec mě její rodiče pozvali do Hutě (mají tam pozemek, je to taková prdel zakopaná, Lucka se tam nechce stěhovat ale jim je to fuk). Zírala jsem, protože mě nikdy neměli moc rádi.
V huti byla sranda, užila jsem si to. Další z hezkých dnů mého života…
Jenže odedneška ráno se k něčemu schylovalo. Bylo to divný, mě i Lucce. Ve tři přišel domů její taťka, takže musela pryč z počítače.
Až do 16:22, kdy mi přišla SMS, že mám vzkaz na lidech, jsem o ničem nevěděla. Byla jsem venku, s mamkou, ségrou a našema třema psama u rybníku. Hned jak jsme přijeli domů, sedla jsem si k pc a vzkaz si přečetla.
Bylo tam, že se semnou nesmí bavit, ale že se bojí aby to nedopadlo jako v lednu. Že teď zase brečí a že si mám všechno pamatovat a na nic nezapomenout.
Odepsala jsem, že ji k životu moc potřebuju, nikdy bych na ní nedokázala zapomenout a že to jako v lednu nedopadne. Deníku, jsi poslední, komu můžu něco napsat, protože poslední člověk, co mě chápal, mě musel opustit.
Co je tohle za život? Jeho nemám a nikdy mít nebudu, moje matka není normální - mám jí ráda ale i nesnáším za to, že se o nás pořádně nestará a svým věčným skuhráním a křikem nás jenom trápí. A teď mi vzali i toho posledního, co mě chápal a co mi rozuměl!
- dvě věty vyjmuty - Jsem na pokraji zoufalství, na dně nejhlubšího moře, tísíce, tísíce metrů pod zemí…
Poslouchám smutný písničky a slzy se mi zase hrnou do očí… Nikdo mi nepíše na ICQ, nikdo mi nepřeje 'Dobrou no a krásný sny o Strifym' jako poslední týden a já na to nemůžu odepisovat 'Krásný sny o Kirovi' … všechno je v háji…
Dobrou noc, hlavně ať není probrečená.
Stará přezdívka, xxx

Možná už teď něco chápete… Bohužel nemám zápisky ze zmiňovaného 15.ledna 2009…
Jak se tohle vyřeší?
xxxYuuki Šuk Cullen
PS: Tímto článkem se nijak nelituju, naopak... moje blbost je k pláči... nebo k smíchu?
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement