8/1/10 - Motýlci

8. january 2010 at 11:36 | Yuuki Šuk Cullen |  Deník
8/1/10 - Motýlci
Právě jsem dokončila svou práci o Sebedůvěře na Občanku. Přidám jí na SimushinQa, protože se mi docela povedla. Stejně bych už nejradši neseděla ve škole.. ve třičtvrtě na dvě se uvidím s Viki, mou nejdražší =))* a pak odjíždím do Plzně na již zmíněný Avatar 3D, jak jsem psala včera, pokud někdo ví =D. Mám opravdu trochu výčitky, že jsem vás zanedbávala (ačkoliv už si vůbec nepamatuju, že by sem někdo chodil kromě Agnes =D), takže se vám pokusím psát častěji, ale nic neslibuju, protože se moc dobře znam =D.
Nehorázně se těším! Navíc venku sněží, takže sem maximálně spokojená *-*. Miluju sníh ale déšť víc <3. I když sem se narodila v létě, tohle období moc ráda nemám. Jediná výhoda léta je, že nechodíte do školy a všechny bizarre trička a doplňky nemusíte mít schované pod bundou =D.
Motýlci.. už bych je chtěla zase vidět a poznat.. tuhle větu asi nikdo nepochopil jak je myšlena, ale vysvětlovat to nebudu =D přeberte si to podle svého =D.
Kluci od nás ze třídy mi řvou za zády u svých počítačů. Ty zatažené žaluzie v té bílé místosti, kde je bílé kopmletně vše a dokonce i tabule (jediné, co není bílé, jsou snad židle =D) působí trochu flustrujícně. Zase uzavřená jako otrok ve vlastní kleci.. s ostatníma lidma okolo sebe, kteří nemají klíč od mých zamčených dvěří.. zničující pocit. Potřebuju vypadnout, jenže ještě dvě hodiny si musím počkat. Ještě že je pátek a čekají mně 2 úžasné dny a půl. Doufám.
Nikdy nevíme svou budoucnost. Nechtěla bych jí vědět, protože bych se jí bála. Možná ne, ale podle mě ano. Bojím se smrti. Smrti mojí mamky, mého táty, sestry, svojí smrti, smrti mých přátel. Nedokážu si bez nich představit život, jenže jednou to tak bude muset být. Moje mamka s tou svojí, tudíž s mou babičkou, už dva roky nemluví. Jsou mezi nimi spory a má druhá babička již odešla jinam. Teda pokud někde jinde něco je.. doufám že ano a že se tam jednou potkám s těma, co mám ráda a jsou pro mě nejdražší. Nesnáším tuhle pesimistickou část svoují mysli a zároveň nevím, co bych bez ní dělala.
Slunce nesvítí, venku je stejně světlo. Mé srdce bije, ale nepatří nikomu. Dýchám, ale není pro koho. Vlastně už ani nechci vrátit čas.. to co jsem si navařila si musím vyžrat, jako každý na tomhle světě. A i když někteří lidé žijí ve lžích a nikdo na to nepřijde, veřím, že za to někdy budou potrestáni. Nevím kde, nevím kým. V Boha nevěřím.. podle mě je to pouhý výtvor církve. Já věřím v zázraky a v anděle mezi lidmi. Jeden je zrovna po mém boku (Ne, vážně nemyslím tu židli =D) a pár dalších se mi jich na světě ještě skrývá. Určených pro mě a já určena pro ně.
Kisses, Yuuki
 

1 person judged this article.

Comments

1 Agnes Agnes | Web | 8. january 2010 at 16:32 | React

:)

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement