June 2010

24th June - Tak celou noc ležívám s bolestí, u krásné své mrtvé nevěsty, v té truchlivé hrobce v přímoří, v tom truchlivém hrobě při moři..

24. june 2010 at 21:01 | Yuuki |  Deník
hrob
Den za dnem si připadám více a více sama. Je to k nevydržení. V tom "jednom" se nevyznám, s Luckou se teď nebavím, protože mě zklamala a po třech týdnech se mi z Řecka vrátila kamarádka a.. přijde mi vyměněná. Jistě. Ano. Dalo se to čekat. Ale já jí to přeju. Jen ať je šťastná. Vážně.
Já si budu s chutí depkařit ve svém černobílém světě. A divte se nebo ne, na jednu stranu je mi tu líp. V mém světě nejsou problémy. Možná má jen dvě barvy, ale nemusím řešit co se k sobě hodí a co ne. Není tu trápení pro jiné. Není tu bolest, kterou by trpěli ostatní. Jsem tu já. A vydám za všechno.
Přijdu si jako schizofrenik. Schovávám se za maskou toho všeho štěstí, radosti, toho že mi to je jedno. Ale to, co je uvnitř, taky zůstává uvnitř. A bolí to. Bolí to ale jenom mě a o to mi taky jde, aby to nebolelo ostatní. Protože já stojím na svých vlastních nohou. Já jsem soběstačná.  Já nechci trápit ostatní. Já ustojím vše. A ustojím i to, že se na mě hroutí životy jiných. Pomáhám na svůj úkor. A nevadí mi to. Od toho tu jsem. Pomáhám jim. A už sem si zvykla, že nikdo nepomáhá mě. A vlastně už mi to taky ani nevadí.
Yuuki

11 th June - Is this a nightmare?

11. june 2010 at 22:50 | Yuuki |  Deník
Sedím tady, hraje mi v televizi MTV a čtu Šťastného prince a jiné pohádky od Wilda v angličtině. Přemýšlení nad tím, že je další rok za mnou a že se vlastně nic moc nezměnilo, mě děsí. Jo jo, zejtra zase o rok starší. 14 let na tomhle světě. A po 14 letech už mě to nebaví.
Nechápu, jak to dělam, že jsem si vybrala tak supr datum, ale minulej rok nebyla doma ségra s mámou - jely na mistrovství ČR Border Collií, tenhle rok to nestihne táta, včas přijet. Povolání: Řidič kamionu. Jedno z rizik: Skoro vůbec nejste doma.
Jsem ze Stříbra (jo, fakt je to město :D:D) a zejtra se u nás pořádaj Stříbrské slavnosti. .. Říkam, fakt si umim vybrat datum..
Stejně - my, noční děti, jsme nejlepší. Až se mi z toho nechce spát a počkat až do těch 2:30, kdy to bude tak cca (s ohledem na minuty apod.) 14 let. Hrábne mi. Stárnu! Chcípnu! A mě je to jedno.
Vítejte v mé každoroční narozeninové depresi. Depresi z toho, že si rok od roku připadám průhlednější. A to nikdo nepopře. To je fakt.
Yuuki, xxx