D.

20. february 2011 at 23:08 | lunalove. |  Jiné
blasphemy.blog.cz
všechno je ztracený.
sedim tu sama, uprostřed něčeho a ničeho. máš zavřený oči, spíš. bodejď by ne. zejtra brzo vstáváš. je půlnoc. pamatuju si jak si tam dneska v sedm seděl, přesně na tom místě kde je teď cíp blankytně sněhový deky, moc dobře vím co si říkal.
"chceš?"
všechno je teď pomalý a ztuhlý. ty spíš. máš ten svuj nespokojenej výraz ve tváři, jako bys měl nějaký špatný sny. máš špatný sny? já jo. často. spíš noční můry.
lehounce ses pohnul. jo, spali sme spolu. já nelituju. ty, jak to tak vypadá, taky ne. jednou budeš. většinou jenom sedíš a zíráš na mě. já zavírám oči a cítím tvou vůni. mám tě ráda. možná tě miluju. ale to nevím. nemůžu říct, že vím všechno. nikdo neví všechno. neznám sebe, natož abych znala tebe.
"můžu to vzít doslova?" zeptal ses tiše, potichu a jemně. lehla jsem si. pomalu a klidně, beze spěchu nebo možnosti zatočení hlavy. to přijde. začals. nikdy mi neřekl, že to umí, prolétlo mi hlavou. pak jsem ale rychle zavřela oči a roztáhla svá dlouhá, bohatá křídla. divila jsem se, kde se vzali, odkud, kdo je vyčaroval. ty? možná. tvůj hlas? lepší.
zpívals mi. mojí oblíbenou, krásnou "imagine" ve zpomalený verzi.
you may say i'm a dreamer.. i'm not the only one.
to poslední jsi mi zazpíval. pak ses na mě podíval. podíval ses na mě tim pohledem jsme v tom spolu. neni ty a já. sme to my. prostě my. a já začala lítat. nejdřív ztěžka, potom trošičku líp a snadněji. bolí to, prvně to bolí. bolí to i potom. už jen čekám kdy mě zklameš. ne že bych doufala že to uděláš. jenom už jsem to zažila tolikrát a skoro pokaždý, že už je to skoro zkurvenej reflex.
mám strach, víš? z toho jak si tu klidně spíš a já sedim uprostřed pokoje a čumim na druhou stranu do zrcadla a sůl mi laská tváře jako při prvním políbení. ale tohle není poprvý.
zpívals mi, abych usnula. mezitím ty spíš a já jsem až moc při vědomí. ironické. seš někde, kde bys mě možná nechtěl mít s sebou, podle toho jak se mračíš.
nemůžu říct, že tě miluju. miluješ ty mě? jak jsem řekla, já nevím.
mám pocit že tohle už dlouho nejsem já. mám chuť tam zítra nakráčet a něco říct. něco zakřičet. něco udělat, něco změnit. muj život je o změnách. barvim si vlasy několikrát do roka. můj pokoj renovuju pořád. snažím se něco dělat. a co dělám? přežívám. nedělám.. nic nedělám. sedím, mlčím, brečím. chci žít. chci tebe. ale ty nejseš můj. vím, že ne. ty patříš jiným a dalším. nic nemůže bejt perfektní. nejseš pro mě perfektní. jenom jseš pro mě ten jedinej.
vstala jsem a sedla si na cíp tý deky. jemně jsem ti prohrábla rozcuchaný vlasy. skoro ses ani nepohnul, ale přestal ses mračit. vlezla jsem ti do snu?
potichu jsem se nadechla a šeptem zazpívala jedinou větu. abys spal dobře, víš? zazpívala jsem ti tu jedinou věc, kterou jsem si opravdu jistá. možná to je můj smysl života. pro jiné je ten smysl jiný. pro mě? teď, právě teď je asi jen jediný.
"i want to be with you, baby."
možná neni všechno ztracený.
lunalove.
 

Be the first one to judge this article.

New comment

Log in
  Don't you have your own web yet? Create it for free on Blog.cz.
 

Actual articles

Advertisement